Znám ho již dlouho. Řídí autobus na lince, kterou jezdím téměř denně. Původem je Ukrajinec, ale mluví docela dobře česky.
Znám ji také už nějaký pátek, vlastně spíš nějaké úterý. Jezdí právě v tento den ze Zdib, kde je jedna z Potravinových bank. Právě v úterý bývá v buse dost plno, obdarovávaní jezdí většinou s několika taškami, mnozí s tzv. ervéhápkami, jak se říká taškám na kolečkách (prý to RVHP znamená »Ráno Vyjedu Ho*no Přivezu«…), a snaží se nastupovat zadními dveřmi. Záleží na řidičích, zda jim to umožní.
Stalo se, co se asi jednou stát muselo – řidič i obdarovávaná na sebe narazili. Myslel jsem si, že nejhorší »debata« nastává ve chvíli, kdy v hromadném dopravním prostředku vyzve někdo s oprávněním sedět na vyhrazených místech někoho, kdo se prokáže stejným oprávněním a začnou se »trumfovat«, kdo má větší nárok si sednout…
Tady jsem byl ovšem svědkem něčeho, co si ani v nebujnější fantazii představit nelze. Řidič svou skoročeštinou chtěl paní obdarovávané vysvětlit, že se zadními dveřmi nenastupuje, ta to nechtěla pochopit. Ale kámen úrazu nastal až ve chvíli, kdy řidič chtěl zaplatit a ona cestující tvrdila svou skoročeštinou, že ona neplatí a vytáhla – ukrajinský pas…
Dialog přešel do ukrajinštiny, ano, lze ji rozeznat od ruštiny. Seděl jsem blízko a trochu jsem zachytil argumenty, že když už zde paní několik let žije, nemůže zneužívat výhod pro současné uprchlíky před válkou. Možná by se i nějak dohodli, kdyby z venku další z obdarovávaných, kterého taky už nějaký čas od vidění znám, nezačal řvát, ať nezdržují, že to klidně zaplatí. Korunu všemu nasadil další větou, že by náplavy měly táhnout zpátky, že za to, že nás v osmašedesátém okupovaly, si nezaslouží tu pracovat a ani být obdarováváni…
Bohužel po několikaminutovém zdržení i onen »kyďák«, jak ho nedávno jiný spolucestující nazval za to, že vypráví kydy, nastoupil a sedl si vedle mne. To by mi nevadilo, ale on svou teorii začal dále rozvíjet a já na něj vůbec neměl náladu. Požádal jsem ho tedy, zda by nemohl s tím vyprávěním přestat. Asi se mu to nelíbilo, bo si odsedl a začal obšťastňovat jiného spolucestujícího – ale nasadil jiné téma. Hned po vystoupení z busu si prý dojde koupit placku. Pak zjistili, že oba pamatují jistou Jedovou chýši. Prostě debata na úrovni…
Budu si muset pořídit sluchátka a v busu nevnímat.
Zbyšek KUPSKÝ