Po Velikonocích pojede paní Černochová, jinak ministryně války, jako první ministr za existence Československa vůbec, žádat jinou mocnost o zřízení její vojenské základny na našem území. Ani Francouzi po Velké válce se tady u nás neusídlili, i když jejich generálové veleli zpočátku naší nové armádě. Jen Němci po Mnichovu a březnovém přepadení (1939) se tu po dobu okupace usadili a sovětská vojska po podivně chápané omezené suverenitě států Varšavské dohody sem přišla po 21. srpnu 1968. Mimochodem tehdy o akci rozhodl ukrajinský rodák Leonid Brežněv, jenž dokonce pochází ze stejné oblasti jako dnešní ukrajinský prezident Zelenskyj. Ani jeden z těchto pobytů tu nebyl na naše pozvání.
Když o mnoho let později se od nás sovětská vojska stahovala, tehdejší československý prezident Václav Havel občanům obou našich zemí slíbil, že už nikdy tu u nás nebudou cizí základny a ani nevstoupíme do žádného paktu. O několik let později, taktéž v roli prezidenta, údajně »přispěl výrazným způsobem k našemu přijetí do Aliance«. Sliby, i když vyřčené a odsouhlasené veřejně, dané jistou politickou generací zřejmě nelze brát vážně, a tak už dvacet tři let jsme členy západního vojenského seskupení, ač jsme do něho vstoupili bez referenda, a podílíme se na jeho akcích mimo území členských států, i když jsme se třeba sami jeho akcí svými vojáky přímo neúčastnili.
Ukázalo se, že politika slibů, která obalamutila Gorbačova, byla vlastně i politikou našeho státního prezidenta, že žádný slib z jeho úst, nebyl myšlen vážně.
Každý stát, na jehož území mají své základny cizí vojska, je omezen na své suverenitě. Pokud Spojené státy se k požadavku paní Černochové postaví kladně, pak údajně na dvou místech České republiky bude vlát americký prapor a území, na nichž se základny budou nacházet, již budou plně pod kontrolou USA. O tom, jaké zbraně tu budou umístěny, nebude rozhodovat český generální štáb, ale americké vojenské velení, a tedy i americký prezident. Mohou tu být i raketová vojska, jež budou z našeho území ohrožovat ne-přátelské země. Staneme se zranitelnější, protože případný vojenský konflikt se odbude také zde.
Která místa paní ministryně vybrala pro případné americké základny, se můžeme jen domnívat. Od počátku devadesátých let jsme se však velmi posunuli. Jednosměrná propaganda už od prvních tříd základních škol udělala své. A tak se možná v některých krajích, kde vládne pravice, již vytvářejí uvítací výbory a brzy se začnou obyvatelům předkládat výhody umístění amerických základen. Nebudou chybět slova o nových pracovních místech, o platbách za vodu a elektrický proud, o tom, že sem přišli nás chránit. Konečně »budeme osvobozeni«. Trvalo to prý sice sedmdesát sedm let, ale celá naše vlast bude moci být pokryta americkou vlajkou. O suverenitě, byť třeba o té omezené, nebude vysloveno ani slovo, už proto, že každé zahraniční vojsko rozmístěné trvale na cizím území je omezením jeho svobody a demokracie. Ne její zárukou. Kdekoli totiž takové ozbrojené síly byly a budou natrvalo rozmístěny, jsou a budou hrozbou pro svébytnost takové země.
Jaroslav KOJZAR