Už je to příliš dlouhé, tedy onen střet na východě. Justy se dělají ze všech stran a přitvrzuje se už stejně »tvrdě«. Prezident Zelenskyj s vehemencí herce komika vystupuje »on-line« v tom či onom parlamentu a žádá další a další zbraně, na Ukrajině už jsou dobrovolníci, kteří jsou ochotni se obětovat za iluzi svobody, zatímco Ukrajinci a jejich ženy, tedy uprchlíci, nakupují zbytečnosti v našich marketech. Svět se nemůže tak zbláznit, řekl bych ještě před několika měsíci, jenže jsem se mýlil. Je-li pravdou to, co říkal přední švýcarský bezpečnostní pracovník, jehož slova proletěla světem, že Rusko jen předešlo plánovaný útok na Donbas, pak bylo možné operaci očekávat. Lze ale vůbec něco v této válce, kdy všechno o všem víme, si ověřit? Informace za informací, jež se na nás hrnou, jsou jen z jednoho zdroje, ten druhý tok je přerušen. Lze ještě potom věřit hrůzostrašným historkám o vykopání masových hrobů, když při tom není ani čas vykopat a pokrýt zemí? Lze věřit tomu, že Rusové narážejí na takový odpor, že nemohou proniknout ani do Mariupole, ač experti tvrdí, že za tím vším je snaha neeskalovat dál válku a nezabíjet masově civilisty? Komu a čemu věřit?
Zatím se ubližuje všem. Zbraněmi i zákazy. Nenávistnými výkřiky a žádostmi o munici při odmítání něčeho jiného. Zelenskyj chce moderní letadla a ruská technika, kterou jsme měli i my ve výzbroji ještě za Varšavské dohody, se pokouší prorazit přes déšť dronových útoků, jež dodal Turek či kdovíkdo. Jaký je v tom smysl? Přitom se jedná a prý i něco vyjednalo v Istanbulu a chystá se setkání Zelenskyj–Putin.
Eskalace válečného dění se začíná projevovat zvláště v ekonomice. Prý za ceny, které letí nahoru, může Rusko. Jenže, pamatujete, potraviny začaly nebývale »letět nahoru« mnoho měsíců před ruskou ofenzívou. A benzin? Poněkud zmírnit jeho tendenci zdražovat se pokusila Babišova vláda. Ta současná, Fialova, však stejným směrem nepokračovala a dnes neví, jak z toho. Stále se totiž drží názoru, že vše, co dělali její předchůdci, bylo špatné a jen ona je chytrá. Zatím nepadáme na dno, jako za ekonoma Klause, když nám sliboval »modré z nebe« a místo toho jsme se museli jen přikrčit. Přitom kamarádi kamarádů dostali zelenou, půjčili si »nevratné peníze« a Zeman, abychom se skutečně nedostali na buben, je oddlužil a pak se vše rozprodalo do zahraničí za pár dolarů, marek či liber, které se stejně ztratily v polistopadových ekonomických transakcích. Proto takový nezájem o šetření »privatizačních zločinů«, proto Klausovy milosti pro ty, které se přece jen podařilo chytit za ruku.
Ano, svět se zbláznil. Ten velký světoevropský, také ten náš malý český. A přitom nebylo tak složité se skutečně řídit sliby z Malty a u nás naplňovat vize Václava Havla, »o nichž snil«. Jenže chtěl vůbec guru Havel plnit nějaké ty sliby, nešlo mu jenom o rétoriku před masami, stejně jako Bushovi, když odcházel z jednání s Gorbačovem a na oko odsouhlasil, že NATO se nebude rozšiřovat na východ? Pak ovšem se svět nezbláznil, ale na nás na všechny byla »ušita bouda«, kterou máme spolknout a kterou bohužel nové generace už nedokážou rozpoznat a chovají se podle předem naplánovaného scénáře.
Jaroslav KOJZAR
o.motl
Putin se zbláznil, Kojzare.