»Budu spokojen a klidný teprve, až když budeme v NATO«, tak nějak se nechal slyšet senátor Václav Benda, když se začalo jednat o našem přijetí do Aliance. Pak jsme přijati byli. Těsně před druhým bombardováním Srbska. Tedy země, která nám byla nepoměrně bližší než Německo, Itálie a další členské země Paktu, z nichž vzlétala natovská letadla s bombami. Při tom mělo stále platit, že do žádného vojenského seskupení nepůjdeme, jak slíbil náš tehdejší prezident. V Srbsku mezitím umíraly stovky civilistů, byly ničeny hodnoty a svět, tedy ten ostatní, mlčel. Prý to bylo »humanitní bombardování«.
To jsme nevěděli nic o slibu, který dal americký prezident při »konci studené války«. Tehdy si »rukou dání« Gorbačov s George Bushem st., ještě než opouštěli maltská jednání, slíbili, že sice se Varšavská dohoda zruší, ale NATO zůstane. Jen však v území, které mělo dosud, že se tedy nebude rozšiřovat k ruským hranicím. Papír jí však neviděl, mělo platit chlapské slovo. Ale tak skoro obratem bomby začaly padat na Bělehrad a další srbská města. Mrtvých bylo až příliš. Svět neprotestoval. Dokonce ani naše země, když unijní letadla přelétala přes naše území. Navíc jsme časem uznali i samostatnost Kosova. Americký bratr se nemusel zlobit. Dokázali jsme přes noc z »věrného satelitu Moskvy« se stát »ještě věrnějším« pobočníkem Washinghtonu. Ministr Schwarzenberg by o tom mohl vyprávět. Dnes pak celá Fialova vláda.
Mě ovšem zajímá, proč tehdy svět neprotestoval proti bombardování, a ani proti tomu, že provincie Kosovo, srdeční záležitost Srbska, byla věnována fašistickým hordám kosovských zabijáků? To jsme ovšem také ještě nevěděli, že v této nové zemi vznikne druhá největší americká základna v Evropě se sedmi tisíci vojáky. Neprotestovali jsme. Ani nemohli, byli jsme členy NATO.
Když pak Aliance se rozšířila hluboko na východ, začalo se Rusko bát. Nechápali jsme, proč se bojí. Vždyť jde o mírový pakt. Jenže Afghánistán, Libye a Sýrie svědčily o něčem jiném. Svět však mlčel. Ani u nás jsme nekřičeli a nevyhlašovali sankce. Proč tak najednou taková změna? Proč jsme jako nositelé odkazu »pravdy a lásky« neprotestovali tehdy a protestujeme dnes?
Já tehdy protestoval, protestuji i dnes. V té době nás bylo málo, aby se cokoli změnilo. Málem mě potrestali. Za to víc útočili na mě v jiných médiích. Dnes je to úplně stejné a neříkám nic jiného, než jsem říkal tehdy. Jsem a byl jsem proti všem válkám. Podepisoval jsem se, také dnes se podepisuji. Odsuzoval jsem první i druhé bombardování Srbska, dodávání zbraní těm »mým« (z hlediska NATO), zabíjených nevinných a ničení infrastruktury, válku v Afghánistánu, v Sýrii… Jenže všechno jako by bylo jiné. Odsuzuje se jen jedna válka. O těch ostatních se mlčí. Proč vlastně?
Jaroslav KOJZAR
Yurri Simon
Kecy v kleci, Kojzare.
https://www.novinky.cz/valka-na-ukrajine/clanek/invaze-mela-muze-v-donbasu-chranit-ted-musi-na-frontu-40391616