Někdo moudrý kdysi řekl »Všechny války jsou selháním politiků«. A že těch válek už bylo. Však také za každou zůstávají dlouhé řady hrobů i těch zcela nevinných stojících na prahu života. A těch pomníčků z obou světových válek co je, dennodenně kolem nich kráčíme.
Svět se nepoučil, dnes na Ukrajině opět umírají lidé. V době náletů NATO na Jugoslávii v roce 1999 byl na jedné pražské zdi nápis »Válka je vůl!« Zamalovali jej, asi některým překážel, přesto je výstižný i dnes.
Ta vojenská akce Ruské federace nás překvapila, přesto nedělejme překvapené, ta zničující občanská válka probíhá na Ukrajině již osm let, jen za tu dobu přinesla 14 000 obětí na životech. Svět se díval jinam, mlčel. Soused proti sousedovi, místo smíru nenávist. Revoluce z kyjevského Majdanu roku 2014 nepřinesla lidem Ukrajiny více míru, blahobytu, přinesla jen další utrpení, nenávist. Lidé umírali v Oděse, Doněcku, Luhansku,… dnes umírají v Mariupolu, Charkově, Kyjevě…
Tato válka, tak jako každá jiná, není jednobarevná, stačí jen jiný úhel pohledu. Kdo se skutečně vyzná v tomto konfliktu? Přesto politici od naší veřejnosti vyžadují jednotný pohled a pevný postoj. Jiný pohled je nežádoucí, cenzoři tak mají žně. Zatím ještě nepodepisujeme petice, nehlasujeme na náměstích, přesto zvednutý prst už vidíme. Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž pohrozil, že za nevhodný názor může přijít i postih vězením, až na tři roky nepodmíněně. Bylo nám to oznámeno 25. února (!) letošního roku, už z tohoto data cítím tu nervozitu.
Slovanská Ukrajina je nám velmi blízká, máme s ní mnoho společného, jazyk, kulturu, historii, tu symbolizuje statečnost našich předků u Zborova, Sokolova, Kyjeva … Podkarpatská Rus byla dokonce 20 let součástí předválečného Československa. Jazyková a kulturní příbuznost přetrvala až do současnosti, mnozí Ukrajinci našli u nás před lety práci i domov. Prodavačky, zedníci, zdravotní sestry i lékaři. Evropa po uprchlících z válek v Sýrii, Iráku, Afghánistánu…, zažívá dnes další uprchlickou vlnu, ženy a děti z Ukrajiny hledají bezpečí a pomoc u nás… Pomáháme, tak jako v minulosti.
Politici by měli hledat cestu, jak ukončit tuto válku. Nechci se smířit s tím, že bude trvat dlouhé roky jako ve Vietnamu, Afghánistánu, či Iráku. Nezapomínáme ani na nálety NATO na Jugoslávii v březnu 1999, trvaly 78 dnů. Tisíce mrtvých, tisíce zmrzačených. Po rozpuštění Varšavské smlouvy v únoru 1991 se mluvilo o věčném míru, jásali jsme, asi jsme byli naivní. Dnes opět stačí zmáčknout knoflík k té poslední válce atomové.
Nechci být osočen z velezrádných řečí, za jiný názor být vláčen na policii. Nechci dopadnout, jako Haškův hostinský Palivec, který ač byl velice opatrný, tak dostal 10 let vězení kvůli mouchám, které s… na obraz císaře pána. Však to hostinský Palivec nikdy těm mouchám neodpustil. Vím také, že dnešní vězení je zcela nesrovnatelné sociálním vybavením, ale i stravou, s věznicí tak opatrného hostinského Palivce. Přesto první krok k návratu cenzury byl Fialovou vládou učiněn.
Přemysl VOTAVA