V sobotu 26. března nám druhý program ČT poskytl možnost zhlédnout docela zajímavý film z (jak jinak) americké produkce Generál Patton. Název samozřejmě napovídá, že šlo o zobrazení klíčových pasáží života známého amerického generála George Pattona, který se proslavil především v době druhé světové války a podílel se i na osvobozování ČSR.
Pokud jsme použili výraz »proslavil se«, pak nutno dodat, že kromě nesporného pozitivního přínosu k porážce nacistického Německa byl známý také svou tvrdostí a hulvátstvím ke svým vojákům, které občas i přímo osobně fackoval, a profiloval se také jako otevřený rasista, když černí vojáci bojující za USA museli být separováni od svých bělošských kolegů. Alespoň zřejmě nenosili žluté hvězdy. Film ostatně tyto stránky jeho povahy celkem věrně zobrazil.
Nicméně ještě zajímavější byly některé jiné výroky a pasáže ve filmu se objevující, které docela výstižně charakterizují tehdejší i současné paradigma »západního« pohledu na tuto válku, kdy se zdůrazňují především zásluhy amerických a britských vojáků a generálů a naopak se umenšuje přínos Rudé armády. Vypadá to někdy tak, že o výsledku války se rozhodovalo v severní Africe a na Sicílii. Podprahově se přitom také vyjadřuje úcta ke skvělým nacistickým velitelům (zde geniální Rommel), aby ještě více vynikla ta západní nadřazenost.
Unikátní otevřenosti se pak tvůrci filmu dopustili v závěru, kdy vložili do úst hlavního hrdiny úvahy na téma, jak se vypořádat s těmi Rusy, »kterým jsme darovali Berlín a Prahu a kteří se převalili do půlky Evropy«. No a pan generál měl dobrý nápad. Spekuloval o tom, že Západ dosud bojoval na té špatné straně (rozuměj se Sověty proti Hitlerovi) a že tuto osudovou chybu je třeba napravit, vzdávající se německé síly znovu vyzbrojit a vyrazit proti těm bolševikům. Nebyl ani zdaleka sám, podobnými úvahami proslul i W. Churchill. A měli oba vlastně pravdu, Hitler pro ně představoval sice problémového, ale třídně a hodnotově pochopitelného politika, který dbá na zájmy buržoazie, kdežto bolševici byli představiteli antikapitalistické nepřátelské pozice. A pak že neexistuje třídní solidarita. Takže Churchill i Patton měli vlastně pravdu, shodou okolností bojovali (naštěstí pro nás) v dané chvíli z hlediska kapitalismu na špatné straně.
Pavel JANÍČKO
Znovacek
Zajímavé. Ale logicke!